Opět se po roce potkáváme na svatomartinském setkání. Tak jako loni je studený, ale jasný podzimní večer.
Po dobrém čaji, pohoštění u společného stolu a naučné pohádce se vydáváme po stopách svatého Martina mezi poli směrem k Jehnědí. Fouká velice studený vítr a měsíček nám svítí krásně na cestu. Blížíme se k lesu a v dáli spatřujeme svatého Martina, který se prohání na svém koni. Objevil se na chvilku a rychle byl zase pryč. Ale co poklad? Zdá se, že se nachází pod posedem v malém košíku. Ano, jsou tam Martinovy podkovičky. Poklad je náš a ve dvojicích se poctivě dělíme, tak jak se praví v příběhu o chudákovi. A to je konec pěkného podzimního večera.
